Dnešní, vůbec první trenérské podcastové okénko, chci věnovat holadskému trenérovi Louisi Delahaije.
Na více než dva roky starý podcast (z roku 2021) jsem si vzpomněl díky mírně extrémnímu tréninkovému motivu, který chci přes následující zimu vyzkoušet a mám pro něj naplánované trasy! O tom ale až na konci tohoto článku...
Louis Delahaije
1993 - 1995 trenér juniorké triatlonové reprezentace Nizozemsko
1995 - 2000 trenér seniorské triatlonové reprezentace Nizozemsko
2000 - 2006 trenér seniorské triatlonové reprezentace Německo
2006 - 2019 trenér v Pro tour cyklistických stájích Rabobank → Belkin → Jumbo Visma
2019 - 2021 trenér seniorské triatlonové reprezentace Nizozemsko
Kromě toho osobní trenér (Robert Gesink, Annemiek van Vleuten...) a také se podílel na přípravě Kenenisy Bekeleho před jeho Berlínským maratonem 2019 (čas 2:01:41)
Na více než dva roky starý podcast (z roku 2021) jsem si vzpomněl díky mírně extrémnímu tréninkovému motivu, který chci přes následující zimu vyzkoušet a mám pro něj vymyšlené nádherné trasy! O tom ale až na konci tohoto článku...
V jeho vyprávění je mnohem více zajímavých myšlenek a tezí.
Šťastný sportovec = úspěšný sportovec! Klišé jehož hloubku si ale uvědomujeme často příliš pozdě.
Svoji tréninkovou filozofii formuluje velmi přesně a stojí si za jejím efektem.
Prakticky se jedná o polarizovaný model v jeho případě mluví o poměru 90:10.
S tím, že nikdy nepředepisuje trénink podle tempa, tepové frekvence ani výkonu (wattů).
Rozlišuje "tři zóny"
1) Lehká (vytrvalost)
2) Tempová vytrvalost (šedá zóna, přibližně tempo Ironmana, pod Laktátovým prahem LT1)
3) Naplno ("as fast as possible")
Tuto poslední, alespoň pro mě velmi kontroverzní "zónu", však vysvětluje velmi zajímavě.
Vždy je pro něj klíčové odchodit daný motiv "naplno", ale s tím, že první až poslední úsek je co se týče tempa / výkonu co nejvíce vyrovnaný.
V modelovém cyklistickém motivu který uvádí: 4 x 8" minut, je tedy stěžejní nepřepálit úvodní úsek, ale stejně tak ho pojmout dostatečně rychle na to, aby následující tři osmiminutovky dokázaly sportovce natolik vyčerpat, že v posledním úseku opravdu nechá "vše". Ale odjede ho stejným wattovým výkonem jako první / druhý / třetí úsek!
Tento typ tréninku může sloužit jako dobrý test při poznávání svěřence (tendence k nadhodnocení / podhodnocení), ale také jako vynikající zpětná vazba pro sportovce samotného, kdy se velmi dobře naučí vnímat intenzitu a hranice svého výkonu. Každý "nepovedený" pokus o podobný tréninkový motiv maximálním úsilím je sice, dle jeho slov, chybou, ale velmi dobrou chybou! Zkrátka chybami se člověk učí, ale totožné chyby bychom již neměli opakovat.
► Velmi zajímavý tréninkový model. Nejkontroverznější je pochopitelně určení intenzity předpisem "as fast as possible", i přesto že jde prakticky až o poslední úsek tréninkové série, rozhodně bych pro tento typ tréninku našel velmi významnou oponenturu. Tu pro mě představuje jeden z nejúspěšnějších triatlonových trenérů na OH TT distancích poslední dekády Joel Filliol. Jeho koncept minimální efektivní tréninkové dávky, založený na konzistenci v tréninku, kontrole tempa a při podobných tréninkových motivech vždy mluví o ponechání určité rezervy při posledním úseku dané série a naopak možnosti pokračovat v několika dalších úsecích. ◄
A nakonec k "tréninkovému motivu" který jsem zmiňoval v úvodu a díky kterému jsem se k podcastu vrátil.
Jde o tréninkovou výzvu: Long endurance challenge. Dle jeho slov ji s kamarády a svěřenci absolvoval přibližně po každých 6 týdnech tréninku, především tedy v přechodném a objemovém přípravném období. Jde o co nejaktivnější den, kdy vždy kombinovali alespoň 3 různé sporty jako lezení na stěně, jízda na koni, horské kolo, turistika... Většinou se jednalo alespoň o 7 a více hodin aktivního pohybu (tréninku) za den.
Moje představa o dlouhé vytrvalostní výzvě je následující.
Zdolání nejvyšších vrcholů Krkonoš, Krušných hor, Šumavy. To vše z Prahy, na kole / v závěru běžecky...
Zdroje:
https://physicalperformanceshow.com/episode/louis-delahaije/
https://scientifictriathlon.com/tts301/